Prvosenka jarní (Primula officinalis)

Prvosenku jsem letos sbírala poprvé. Vše jsem si důkladně prostudovala, protože většina druhů je silně ohrožena a nesmí se sbírat. Druh jarní a druh vyšší jsou v kategorii vyžadující pozornost. Proto se musí sbírat velmi opatrně. Více méně bych to spíš nedoporučovala, pokud nejste zkušení.
Na místě, kde jsem ji sbírala nebylo ještě před pár lety téměř nic. Když jsme tam přišla letos, byla jsem v úplném úžasu, kolik se toho za pár let vysemenilo. Ten pohled byl úžasný! A ta vůně, která se nesla celým místem!
Je to zkrátka posvátné místo, které si zaslouží velikou úctu a obdiv. A to je třeba mít na paměti i při samotném sběru. Ať už se jedná o prvosenku nebo třeba hluchavku. Je to jedno. Pořád je to živá rostlinka, kterou nemůžeme bezhlavě trhat.
Vždy musíme poděkovat za to, že si jí můžeme utrhnout. Musíme si uvědomit, že z rostliny kterou jsme utrhly, se nevytvoří semínka a nebude se tedy moci rozmnožit. Proto trháme jen malou část z daného místa.
Pokud chcete větší množství, trhejte na více místech. Stále si musíme připomínat, že rostliny jsou dar a musí se sbírat, zpracovávat a používat s rozvahou a respektem! 

Lidově: housátka, nebeklíč, mrtvičná rostlina, bloudí a kropáček

Byla odjakživa symbolem jara, Velikonoc a vzkříšení. Vily se z ní věnečky a zdobily se s ní májky, proto se jí také říkávalo klíče Panny Marie. V severské mytoligii byla zasvěcena bohyni lásky - Freye.
Ve středověku byla prvosenka pěstována v klášterních zahrádkách, kde ji dále zpracovávali. V té době jsme se mohli setkat s prvosenkovým vínem, medovinou či octem. 
Také se používaly mladé listy do salátů a polévek. Jedly se i samotné květy, které se namáčely do cukru. 

Celá bylina je velmi silně ochlupena. Z vytrvalého oddenku vyrůstají řapíkaté svěže zelené listy, vejčitého tvaru s výraznou žilnatinou. Přízemní listová růžice nese až 60 cm dlouhé stonky, na kterých vykvétá vrcholový jednostranný okolík žlutých květů. Kvete od dubna do května a po odkvětu se tvoří malé tobolky plné semínek. 
Primulka jarní roste převážně ve vyšších polohách, avšak díky chemickým postřikům jí většina vymizela.
Když objevíte nějaké petrklíčové místo, můžete si být jistí, že je na tom místě naprosto čistá půda. Oblíbená stanoviště jsou světlé lužní lesy, louky, kraje lesů a potoků.

Nejléčivější částí jsou kořeny, ale používají se i květy a listy. Rostlina obsahuje vysoké množství saponinů, flavonoidů, silic, vitamínu C, karotenu, glykosidů - primverin, primulaverin a kyselinu primulovou.
Díky těmto léčivým látkám můžeme účinně čistit krev, posilovat srdce a cévy nebo předcházet riziku mrtvice. Též je úžasným prostředkem k léčbě nervových onemocnění, nespavosti, migrén, revma a obtíží s močovými cestami. Velmi dobře odhleňuje, proto se přidává do do čajů na nachlazení. Dnes se užívá hlavně čaj, bylinní esence a prvosenkové víno. 

Jak to teď píšu, tak mě tak napadlo, že z té omamné vůně, by byl boží domácí parfém. Tak třeba si na to za rok vzpomenu a vyrobím si ho... :) 

Svízel syřišťový (Galium verum)

Nejznámější svízel, který všichni dobře známe, je svízel přítula. Má, ale ještě další bratry - povázku a právě syřišťového.
Všechny druhy jsou léčivé a u nás rostou všechny druhy pěkně pohormadě. :) Ale nejradši mám syřišťový. Má krásné drobounké, jemné květy plné žlutého pylu. A ta vůně a chuť! Taková pylovo-medová kytka je do čaj úplná lahoda!
Letos mě dost potrápily problémy s močovými cestami a svízel také mezi léčivkami, který jsem popíjela.  

Lidově: syřidlo, květ sv. Jana, syřišťová bylina a sláma panny Marie

Jak už název napovídá, svízel se používal jako syřidlo pro domácí výrobu sýrů. Také se tradičně popíjel na jaře při očistných kůrách, protože pročišťoval krev a pomáhal při jarní únavě. Pražená semínka sloužila jako náhraška kávy. 

Vzpřímená bylina dosahuje výšky až 60 cm. Čtverhranná lodyha nese úzké až jehlicovité lístky rostoucí v přeslenech po osmi až dvanácti.
Velmi bujně kvete. Květy jsou žluté barvy, uspořádané jsou do hustých latách. Silně voní po medu a jsou plné pylu. Kvete od června do srpna. Plodem je dvounažka.
Tato léčivka nejčastěji roste ve vyšších polohách. Objevuje se na suchých loukách, podél plotů, světlých lesích, svazích někdy i na vyslých bažinách.

Svízel obsahuje glykosidy - galiosin, asperulosid, rubiadinglykosid, pryskyřici, třísloviny, saponiny, enzym - parachymosin a minerály. 
Sbírá se celá kvetoucí rostlina. Čaj čistí ledviny, slinivku, játra a slezinu od toxinů.
Popíjet by se měl i při poruchách soustavy lymfatických žláz, hysterii, epilepsii a nervových onemocněních. Zbraňuje zadržování moči, tvorbě písku a kaménků.
Spolu s celíkem a hluchavkou je nesmírně léčivý i při závažných onemocnění ledvin, močových cest a jater.
Kloktání je také velmi účinné. Nejčastěji se používá při onemocněních štítné zlázy, zánětech v krku, obrně hlasivek a rakovinách jazyka a jícnu.
Jeho blahodárné účinky můžeme využít i při zevních potížích. Jako je akné, různé kožní vyrážky, pigmentové skvrny nebo krupička v obličeji. Obklady a kašovitými zábaly se léčí rány a poranění páteře. 

Tip: svízel je také úžasným prostředkem na povadlou pleť a obličejové skvrny. Zkuste si výluhem omývat obličej... :) Já letos zkusím vyrobit mastičku a pěkně jí otestuji!     

Trnka obecná (Prunus spinosa)

Letos poprvé jsem se rozhodla udělat trnková povidla. A už se nemůžu dočkat až je ochutnám! Zatím musí ještě pořádně zmrznout, než je budu moc svařit s koření a cukrem. Tak si o nich pojďme něco povědět, ať nám to čekání rychleji uteče... :)

Lidově: trpká slíva, loh, trní, trnky

Trnka se odpradávna používala v lidovém léčitelství. Nejčastěji posloužil její svíravý účinek, který se využíval k vnitřním i vnější zástavám, pročišťování celého organismu i zahlenění. Zmiňují ji i antičtí lékaři, kteří z její šťávy vyráběli zázračný lék proti úplavici.

Tento mohutný trnitý keř může dosahovat výšky až 4 m. Nejčastěji vytváří souvislé nepropustné porosty. Křehké, drsné větvičky jsou pokryty pichlavými výběžky - kolci.
Listy jsou 2 - 4 cm dlouhé. Vyrůstají na dlouhých řapících, které mohou být mírně ochlupené. Čepel je podlouhle vejčitá, lysá, z rubu hodně žilnatá. 
Od (března) dubna do května se na keřích objevují drobné sněhově bílé kvety, které jsou uspořádány do malých okolíčcích. Ty, tvoří 5 vzájemně srostlých květů. Jeden květ se skládá z 5 kališních lístků, 20 tyčinek a jednoho pestíku. Produkují velké množství nektaru, proto je ceněnou rostlinou i pro včelaře.
Plody dozrávají konce října, začátkem listopadu a zůstávají na rostlině po celou zimu. Zprvu jsou nazelenalé barvy. Postupem času zmodrají. Uvnitř plodu je malá pecička obklopená světle zelenou, někdy nažloutlou dužninou. Mají velmi trpkou chuť, ale po přemrznutí se chuť změní na sladkou. 
Listy a květy se sbírají na jaře za slunného počasí. Suší se do 40°C. Plody sbíráme na podzim za slunného, suchého počasí. Můžeme je usušit, naložit do alkoholu - víno a nebo je můžeme nechat přejít mrazem a vyrobit z nich povidla.
Trnku nalezneme podél každé silnice, louky i lesa.

Léčivá je celá rostlina. Tradičně se sbírají květy, které mají mírně projímavý, potopudný a močopudný účinek. Podporují látkovou výměnu, pomáhají od zácpy a nadýmání. Spolu s lípou a bezinkou bojují proti nachlazení a horečce. Obsahují glykosidy - kemferin a kemferol.
Plody mají vysoký obsah tříslovin, cukrů, pektinu, organických kyselin a pryskyřice. Plody naopak působí roti průjmům. Zevně je lze použít jako stahující prostředek.
Celkově rostlina blahodárně pečuje o močové cesty a posiluje organismus. Skvělý prostředek po rekonvalescenci. 

Tip: pokud se vám nechce čekat na mrazíky, můžete trnky otrhat a strčit je alespoň na týden do mrazáku. Pak už jen svaříte s kořením, cukrem, přecedíte, povaříte a máte povidla hotová! :)  

Lopuch větší (Arctium lappa)

"Maminka mě utřela lopuchem! Byla na něm beruška!" Tak zná asi většina z vás lopuch. Ale víte, že je to i léčivka? Píši o něm právě v tuhle dobu, protože se sbírají hlavně kořeny a kdy jindy je sbírat, než právě teď na podzim? :)

Lopuchu se také říkalo: makabule, ježky, bodlák, babí hněv, kudlačka a nebo čumbrk.

Tato dvouletá hvězdnicovitá rostlina je jednou z nejmohutnějších rostlin naší fauny. Roste u plotů, v příkopech, na pustých místech a rumištích.
Má jeden kůlový kořen. Silný asi jako prst. Na povrchu černohnědé barvy, uvnitř čistě bílý, proniká velmi hluboko do půdy. Prvním rokem vyrůstá listová růžice.
V druhém roce dorůstá do výšky až 90 cm, má velmi silnou, rozvětvenou lodyhu s velkými, srdčitými, střídavými listy. Nachové veliké květy tvoří kulovitý úbor se zeleným zákrovem. Kvete v červnu. Sbíráme hlavně kořeny na jaře nebo na podzim, které důkladně usušíme a rozemeleme na prášek.


Rostlina obsahuje silice, slizy, třísloviny, organické kyseliny, minerální látky, glykosidy, fytoncidy a velké množství inulinu. Lopuch je velmi málo prozkoumanou rostlinou. Vnitřně působí močopudně, laxativně, čistí krev, rozpouští písek a žlučové kaménky, Čaj z mladých jarních lístků zahání jarní únavu. 
Zevně se nejčastěji používá omyvání zahřátým výluhem nebo esence. Ty pomáhají při nejrůznějších kožních problémech a vyrážkách. Pomáhají při akné, mastné pleti, svědění, plísni nehtů i kůže. Blahodárné též působí i na vlasy a pokožku hlavy. Zatočí s lupy, mastnými vlasy, podporuje růst a houstnutí vlasů. Obklady z čerstvých listů tiší bolest, hojí otoky a modřiny.

Ps: moderní průzkumy zjistili, že velmi dobře působí na "cukrovkáře". A dokonce prý ničí i některé bakterie a houby.

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)

Lichořeřišnice je prostě krásná rostlina. Dorty ozdobené jejími květy doslova hltám očima. <3 Každý rok jí vysévám, ale naším slepičkám chutná tolik, že na nás už se prostě nedostane... :D
Letos to bylo o něco lepší a tak mi mohla stát modelem pro nový linoryt.
Taky jsem s ní ozdobila cuketové pickles a z listů si vyrobila úplně famózní pesto! K léčení jsem jí zatím nepoužila, ale to napravím příští rok... 

Lichořeřišnice je původem z Jižní Ameriky. Znali ji už Indiáni a spolu s echinaceou byla jednou z nejpoužívanějších. Nejčastěji léčila infikované rány. 
Do Evropy přišla až v 16. století s konquistadory. Zde jí nejvíce uplatňovali při dýchacích problémech a chronických onemocnění močových cest.
Znal ji i Mattioli, který byl osobním lékařem Rudolfa II.  Pro naše předky byla symbolem odvahy, síly, čistoty a rozhodnosti. 

Je to plazivá nebo pnoucí bylina s okrouhlými listy připomínající bitevní štíty. Čepel je lysá se skeletovitou žilnatinou. Květy jsou 5četné až 7 cm široké.
Kališní lístky mají zářivě oranžovou až ohnivě rudou barvu. Kvete od června do září. Plodem je trojpouzdrá tobolka. U nás se pěstuje jako letnička ze semínka. Při opakovaných výsevech může zplaňovat. 
Sbíráme listy, květy, i tobolky. Lze jí suši, i když častěji se používá čerstvá. Nákládá se do alkoholu, vaří se z ní čaj. Využit ji můžeme i v kuchyni na zdobení salátů, moučníků, do polévky či pomazánek. Zelené tobolky se nakládají podobně jako kapary. 

Léčivá je celá rostlina. Má vysoký obsah vitamínu C, silic, éterických olejů a draslíku. Působí silně protizánětlivě a antibioticky. Ničí bakterie, viry, plísně a další choroboplodné zárodky.
Je nedostižitelným pomocníkem při nachlazení, zánětu průdušek, onemocnění plic a močového měchýře. Skvěle pečuje o slabé, vypadávajíci vlasy. Zatočí i s mastnotou a lupy. Čerstvě rozemnuté listy hojí zanícené rány. 

lichorerisnice-vetsi-semeno.jpg

Zlatobýl obecný - celík zlatobýl (Solidago Virgaurea)

Léta jsem si myslela, že zlatobýl znám. Ale až minulý rok jsem zjistila, že u nás je nejrozšířenější zlatobýl kanadský. Je sice taky léčivý, ale zdaleka né tolik jako ten pravý. Na ledviny je to učiněný zázrak. Vždycky, když prochladnu, tak si ho preventivně uvařím a popíjím ho pár dní. ;)

Lidově: celník, zlatý prut a hadí traňk

Naši předci věřili, že anděl léčivých bylin stojí vždy hned vedle zlatobýlu. Prý samotný pohled na porost zatobýlu léčí naše pocuchané nervy. Je to doslova jako by naší duši pohladila něčí ruka. 

Trsy dorůstají až do výšky 80 cm. Na vrcholku vzpřímené lodyhy, vyrůstá hrozen zlatožlutých úborů.
Rostlina je částečně ochlupená. Listy střídavě přisedají. Mají elipsovitý tvar a jejeich okraj je pilovitý. Kvete od cervence do října. 
Pravý zlatobýl byl dříve hojně rozšířen. Dnes ho skoro vytlačil zlatobýl kanadský. Nejčastěji roste v horských oblastech, na lesních mýtinách, mokrých loukách, stráních a na okrajích lesů.  

Sbírá se kvetoucí nať v čevenci až říjnu za slunného počasí. Sušíme do 40° C nebo na stinném místě a dostatkem vzduchu. K léčbě se používá čaj, tinktura i sedací koupel.

Celík obsahuje třísloviny, silice, hořčiny, saponiny, flavonoidy (rutin), kyselinu nikotinovou, barvivo, slizy a látku leiocarposit, který zajišťuje silné protizánětlivé účinky. Ten ostatním druhům chybí, proto nejsou tak účinné.
Byl odnepaměti skvělým  prostředkem při obtížích s ledvinami. Spolu se svízelem a hluchavkou se používal při napojení na umělou ledvinu.
Též se osvědčil jako lék na střevní krvácení a různá onemocnění střev. Blahodárně působí i na močové cesty a prostatu. Úplatnit se dá i v léčbě zánětů dutiny ústní a na aknózní pleť. Velmi dobře uklidňuje nervy a pomáhá zvládat nervozitu.

Zlatobýl obecný

Zlatobýl obecný

Zlatobýl kanadský

Zlatobýl kanadský

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

Třezalkový olej byl první, který jsem začala vyrábět. Tahle zázračná tekutina se mi osvědčila na spoustu neduhů. Hlavně v létě se skvěle hodí na popáleniny od sluníčka.
Dobře s ním vyléčíte i suché vyrážky a exzémy. Ráda ho používám místo tělového mléka a odličovače.
Doporučuji i třezalkový čaj, který zaručeně spraví pocuchané nervy a zatočí s nervozitou. A v neposlední řadě je to prostě krásná rostlina, jak venku na louce, tak doma ve váze! :)

Lidově: svatojánské koření, krev sv. Jana, lubovník, čarovník a děravec

Již antičtí léčitelé si ji velmi považovali. Paracelsus o ní říkával, že Bůh do tohoto  býlí vložil velké tajemství. 
Tmavé tečky na listech a květech byly přirovnávány ke krůpějím krve Jana Křtitele. Proto se třezalka sbírá za Svatojánské noci, která je plná magické síly. Dívky v tuto noc splétaly z třezalky věnečky a házely je do vody. Větvičky se házely do ohňů.
V Rakousku je tradicí, že se pár květů vloží do dvou chlebů a dájí se dobytku. Aby ochraňovala zvířata před chorobami. 

Tato vytrvalá bylina může dosahovat výšky až 60 cm. Má velmi silné, rozvětvené lodyhy, které postupem času dřevnatí. Nesou velké rozvolněné okolíky zlato-žlutých květů. Nejvíce se rozvinou za slunného a teplého počasí. Lístky jsou velmi drobné a k lodyhám přisedají. Kořenový systém j velmi rozvětvený a bohatý.
Pokud se na rostlinu podíváte proti sluníčku, spatříte olejové žlázky (tmavé tečky), které při sklizni uvolňují barvivo. Roste všude až do výšky 2000 m. n. m. Nalezneme jí na sušších loukách, náspech, mezích, kopcích, na okrajích cest a lesů. 

Sbírá se celá nať za slunného a suchého počasí. Trhaná v den sv. Jana (24. 6.) má největší obsah barviva a léčivý látek. Olej, připravený v tento den, má karmínově červenou barvu. K léčbě se používá tinktura, bylinná esence, sedavé koupele. Velmi známý je i třezalkový čaj

Bylina obsahuje třísloviny, glykosidy - hyperosid, barvivo - hypericin,  silice, pryskyřice, organické kyseliny, provitamín A, vitamín C, rutin a kvercetin.
Třezalkovým čajem vyléčíme všechny nervové obtíže, jako je hysterie, deprese nebo nervozita. Též pomáhá při poranění nervů, namožení svalů, průjmech a při zánětu trojklanného nervu. Svatojánský olej je skvělý lék na popáleniny, spáleniny, rozpraskanou kůži, otevřené rány, čerstvá poranění, výrony, revma, bolesti zad a ústřel. Květ naložený v lněném oleji tiší bolesti bříška u kojenců.
Třezalkový olej nepoužíváme místo opalovacího krému. Reaguje se slunečními paprsky a může způsobit alergickou reakci! Tinkturu můžeme použít, jak zevně, tak vnitřně. Nejčastěji se předepisuje na nervová onemocnění, neurózy, náměsíčnost a poruchy spánku a deprese. 

Tip: třezalkovým olejem můžete potírat i čerstvé tetování. Bude se rychleji hojit a udrží barvu. :)

Řebříček obecný (Achillea millefolium)

Tuhle bylinu by měly mít doma všechny ženy. Byla jednou z prvních, kterou jsem začala sbírat a sušít. Mladé lístky se dají použít i v kuchyni, ale hlavně se s ním léčí spousta nemocí. Víkendová mise je jasná...! Natrhat pořádnou otep, aby byla dostatečná zásoba na zimu! :D

Lidově: husí jazejček, stolístek, kočičí chvost, achillova bylina

Pojmenován je podle slavného Achilla, který s ním údajně léčil zranění z válek. Také byl nazývan tisícilistou vojenskou bylinou, protože pomáhal zastavovat krvácení. Ve středověku sloužil jako lék na oční problémy, ženská onemocnění, koliku, vnitřní zranění a bolesti zubů. Dalším známým názvem bylo všeléčivá bylina. Patří k nejstarším léčivým bylinám.

Řebříček roste na mezích, podél cest, na suchých loukách, kopcích a na okrajích lesů. Roste v Evropě, Asii a Severní Americe. U nás je velmi hojně rozšířen po celém území.
Dorůstá výšky až 80 cm. Vytváří bohaté rozvětvené trsy. Plazivý oddenek nese vzpřímené, drsné lodyhy, které v dolní čísti dřevnatí.
Na koncích vykvétají bílé okolíky. V průměru mohou mít 5 – 10 cm a jsou složeny z jednotlivých úborů. Jednolivé kvíty jsou trubkovitého tvaru se žlutým středem. Kvete od června až do září. Přisedlé střídavé listy mají peřenosečný, hřebenovitě pilovitý tvar.
Sbíráme celou rostlinu za suchého, slunného počasí.  

Bylinka obsahuje hlavně éterický olej s azulénem (nejvyšší obsah je při slunném počasí), hořčiny, alkaloidy, flavonoidy, třísloviny.
Zevně je skvělým prostředkem na krvácející rány, akné, vyrážky a potížemi s nervy na rukou a nohou. Velmi účinně léčí rakovinu kosti. 
Vnitřní užití je ještě rozsáhlejší. Blahodárně působí na všechny šťávy v těle. Čistí krev, podněcuje trávicí šťávy, pomáhá vylučovat žluč z těla, zastavuje plicní krvácení a zvyšuje aktivitu střevních žláz.
Dále pečuje o naše srdce, cévy, ledviny a játra. V kombinaci s puškvorcovým kořenem bojuje proti rakovině plic. Podporuje trávení a pravidelné vylučování stolice.
Odstraňuje nechutenství, žaludeční křeče a nadýmání. Čaj působí i proti závratím, nevolnostem a migrénám.
Také je bylinou ženských orgánů. Má na ně ve všech ohledech pozitivní vliv. Při závažnějších onemocněních se používá kombinace koupelí a čajové kúry. Je užíván v mnoha formách - čaj, tinktura, mast, esence, polštářek nebo šťáva.

Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Meduňka je základ každé bylinkové zahrady. Byla mezi prvními bylinami, které jsme začaly pěstovat. Její pěstování zvládne opravdu každý! ;)
Meduňkový čaj mi velmi pomohl při bolestech žaludku. Samozřejmě je skvělá jako ozdoba na dezerty, ráda jí přidávám do vody s citronem a sirup je vás v létě pěkně osvěží.
Taky je super jako přeliv na vlasy, protože pěčuje o podrážděnou a citlivou pokožku a zatočí i s lupy. Letos jsem se rozhodla jí zkusit fermentovat a vytvořit si vlastní čajovou směs.    

Lidové názvy: apiastrum, lemonka, medunice, marule, citronelka, doušník a matečník

Meduňka se odjakživa pěstovala na každé zahrádce. Nejen pro její léčebné účinky, ale i proto, že je rostlinou medonosnou. Do střední Evropy přišla ve středověku s karmelitánskými mnichy. V 16. století se stala součástí i Mattioliho herbáře. 

U nás se divoce nevyskytuje, je pěstována na zahradách. Pochází z východní části Středomoří, kde je hojně rozšířena ve volné přírodě.
Má ráda chráněné, polostinné až stinné stanoviště. Na půdu nemá vysoké nároky. Stačí běžná zahradní zem.
Má čtyřhrannou rovětvenou lodyhu, 30 - 45 cm vysokou, která nese drsné listy, vejčitého tvaru s pilovitý okrajem. Kvete od června do srpna.

Listy sbíráme 3x za rok - v červnu, na začátku srpna a koncem září. Sušíme ji na místě, kde dobře proudí vzduch a nesvítí slunce. Pokud vám listy zčernají, vůbec nic se neděje. Listy můžeme využít v čerstvém i sušeném stavu. Lze ji nakládat do oleje či alkoholu. Její uplatnění je velmi široké. Přes léčení, kosmetiku až po kuchyni. 

Tato vytrvalá bylina obsahuje třísloviny, polyfenolové kyseliny a silice (citronelal, citral, linalol). Menší množství hořčin, slizů, enzymů a flavonoidů. 
Díky obsahu těchto látek blahodárně pečuje o žaludek, působí antibakteriálně a sedativně. Pomáhá při obtížích se srdcem a žlučovody. Tiší  bolestivou menstruací a zmírňuje následky klimakteria.
Velmi se osvědčila jako přostředek proti nespavosti a depresím. V takových případech se používá kombinace sedací koupele a pití čaje.      

Polníček kozlíček (Valerianella locusta)

Tak tenhle prcek je můj nejoblíbenější salát. Je jedním z nejranějších salátových zelenin a jeho pěstování je fakt hračka. Navíc se může vysévat průběžně po celou sezónu. Tak šup pro semínka! Polníčku se bude dařit i v truhlíku za oknem... ;) Jeho nasládle oříšková chuť je skvělá na vařené brambory. Výborná je i kombinace s dýňovým olejem.  

Původně rostl planě na každé louce, takže se v kuchyni používal už od středověku. Nejvíce se konzumovala v postním období před Velikonocemi. Velmi v oblibě ho mají ve Francii, kde je nazýván měkoučkým či postním. Začal se pěstovat v 17. století v západní Evropě. 

Tahle jednoletá vidličnatě větvená bylinka roste na vlhkých loukách, v zahradách, okolo polních cest a na krajích lesa. Je rozšířena po celé Evropě, v přední Asii, severní Africe a Americe. Nejprve vyrůstá listová růžice, která je složena z malých chlupatých listů. Ty jsou zpočátku celokrajné, podlouhlé, ale postupně se mění na úzce kopinaté.
Růžice odumírá a objevuje se 5 - 40 cm dlouhá rýhovaná lodyha. Drobné bílé kvítky rostou v nahloučených vidlanech. Kvete od dubna do května. 
Sbíráme mladé lístky od března až do podzimu. Někdy může i přezimovat, proto ho lze sbírat i v zimě. Používáme ho čertsvý jako zpestření salátu, do nádivky nebo pomazánek. 

Mladé lístky jsou plné antioxidantů, rutinu, luteinu, kyseliny listové, vitamínu C, A, B a E. Také obsahuje plno minerálů jako je vápník, draslík, fosfor, železo a hořčík, které ho má nejvíc ze všech divokých bylin. Posiluje srdce a imunitu, zvyšuje vitalitu, schopnost soustředění a odolnost vůči stresu. Podporuje krvetvorbu a pomáhá při jarní únavě.  

258px-Illustration_Valerianella_locusta0.jpg

Česnáček lékařský (Allaria petiolata)

Česnáček je málo známou divokou bylinkou, která voní po česneku a dá se použít v kuchyni i k léčení. Mě nejvíc chutná čerstvý. Přidávám ho do salátů, polévek a pomazánek. Taky jsem z něj nedávno udělala skvělé pesto na těstoviny. Na léčení jsem ho zatím nepoužila, ale jako koření se mi velmi dobře osvědčil. ;)

V lidovém léčitelství byl účinným prostředkem na zanícené rány, exzémy a vyrážky. Své místo má i v Matthiolliho herbáři, kde jsou popisovány jeho protirakovinné účinky. Díky vyššímu podílu vitamínu C se mladé lísty přidávaly do jídel, aby obohatily jídelníček našich předků.

Roste v zahradách, podél luk, cest i lesů. Je rozšířen prakticky po celé Evropě. U nás se vyskytuje hlavně v nížinách a ve zbylých oblastech jen roztroušeně. 

Dvouletá nebo krátkoletá bylinka má vzpřímenou lodyhu. Dorůstající 20 - 80 cm, někdy i 100 cm. Listová růžice je řídce ochlupena, ale směrem nahoru chloupky ztrácí. Listy v listové růžici jsou dlouze řapíkaté, ledvinovité a zoubkované.
Lodyžní lístky jsou podstatně menší, mají trojúhelníkově vejčitý tvar a jsou lysé. Květenství je uspořádané v hrozínek, který je tvořen z jednotlivých květů.
Drobné bílé květy jsou složeny ze 4 koruních lístků. Kvetou od dubna do května. Plodem jsou 3 -5 cm velké šešule. Sbíráme nať během celého vegetačního období.

Můžeme sušit, ale tím se účinnost velmi výrazně snižuje, proto je lepší používat ho čerstvém stavu.

Rostlina obsahuje glykosidy (allarin, rhodanalyl, sinigrin, allysulfid), éterické oleje, beta karoten, pektin a kyselinu askorbovou. Po rozemnutí se začnou uvolňovat látky zvané isothiokyanáty, které mají protirakovinné účinky.
Má protizánětlivé a desinfekční účinky, proto se používá při léčbě močových cest a dýchacího ústrojí. Zevně se osvědčil jako lék na hnisavé rány a záněty kůže. Kloktáním nebo přežvykováním pomůže od zánětů v dutině ústní a paradentóze.
Mírně zlepšuje spalování tuků, proto ho lze doporučit i při onemocnění slinivky a žlučníku. V takových případech seužívá nálev z česnáčku. Též se z čerstvé rostliny vyráběla tinktura, která je nejúčinější formou léčby. 

Reveň vlnitá (Rheum rhabarbarum)

Tak tuhle méně známou zeleninu mám fakt ráda. Skvěle si rozumí s čokoladou nebo sladkým ovocem, třeba s banánem. Taky dělám rebarborové pyré ke kosmatici. Takže už netrpělivě vyhlížím až mi začne kvést bez černý. Pokud vás tahle kombinace překvapila nebo snad přímo vyděsila, tak jí určitě vyzkoušejte... ;) Úplně vás dostane! 

Lidově: rebarbora

Pochází ze severozápadní Číny, Mongolska a jihovýchodní Sibiře. U nás se nejvíce pěstovala před druhou světovou válkou. Dnes se její pěstování omezilo pouze na rodinné zahrady.  
Reveň vlnitá je nejčastěji pěstovaným druhem, ale po světě se jich vyskytuje přibližně 60 druhů. K léčebným účelům se používala odpradávna. Jen se dnes přesně neví, která z nich je oním léčivým druhem.  Jisté je, že nejcennější částí byly kořeny. 

Statná vytrvalá zelenina může dosahovat výšky 50 - 150 cm. Řapíky jsou zelené nebo karmínové barvy. Z rubu vroubkované, na líci hladké. 
Listová čepel je srdčitého, vejčitého nebo trojúhelníkového tvaru.  Na okrajích velmi často zvlněná s výraznou žilnatinou. 
Kvete v červnu a červenci bohatými bíložlutými nebo bílozelenými latami, které mohou mít v průměru až 40 cm. Plodem této rostliny je křídlatá nažka. Vyžaduje hlinité, hluboké půdy s dostatečnou zálivkou. 
Sklízí se pouze řapíky od dubna do června. Díky vysokému obsahu vody je nelze skladovat dlouhodobě, proto je nejlepší je hned po utrhnutí tepelně zpracovat. Rebarboru nikdy nekonzumujeme syrovou, díky obsahu kyseliny šťavelové. Lze z ní připravit kompot, pyré, marmeládu a nebo jí přidat do oblíbeného moučníku. Dokonce se prý používá při výrobě vína. 

Listy obsahují vyšší podíl kyseliny šťavelové, proto jsou nevhodné ke konzumaci. Řapíky jsou bohaté na kyselina listovou a pantotenovou, hořčík, mangan, vápník, draslík a vitamín B3, který snižuje hladinu cukru v krvi, zvyšuje obranyschopnost organismu a povzbuzuje. 
Má blahodárné účinky na pleť a vlasy, detoxikuje organismus, odvodňuje a účinně bojuje proti osteoporóze. Vyhýbat by se jí měli ti, kteří trpí na ledvinová onemocnění, protože může podporovat tvorbu ledvinových kaménků nebo písku. 




 

Hluchavka (Lamium)

Venku už je jaro, jak má být. ;) Třešně už odkvétají, ale jabloně a hrušky teprve začínají. Do toho krásně svítí sluníčko. Trávníky už taky kvetou o stošest, tak proč z nich něco neochutnat?! Hluchavky používám jako léčivo. Hluchavkový čaj si určitě zamilujete. Má lahodnou medovou chuť a blahodárné účinky. Květy jsou krásné i na ozdobu dezertů. No, představte si tu krásnou kombinaci bílé, žluté a růžové na jednom místě! Nebála bych se je přidat, ani do bylinkové vody.

Lidové názvy: medulka, hluchavinka, cumláň, medůvka, mrtvá kopřiva, jasnota, pitulník (hluchavka žlutá)

Hluchavky sloužily jako léčivo už od dob antiky. Plinius a Dioscoridés je předepisovali na horečku, průjem a zastavení vnitřního i povrchového krvácení. Též se osvědčily jako lék na revmatismus. Obklady léčily otoky, kousnutí či nehojící rány. Velmi často vyráběli hluchavkové víno na změkčení sleziny. Prý potlačovalo melancholii. Své místo našla i v kosmetice. Odvar z bílé a žluté hluchavky je žluté barvy, proto sloužil jako "barva" na vlasy.

Tato oddenkovitá bylina se velmi podobá kopřivě. Listy jsou však měkčí a oblejší. Při utrhnutí sladce voní a nelze se o ně popálit. Protože její chloupky jsou velmi jemné. Dorůstá výšky 20 - 30 cm. Čtyřhranné lodyhy nesou pyskaté bílé, žluté nebo nachové květy. Patří mezi medonosné rostliny. Kvete od května do září.
Hluchavku bílou a nachovou můžete najít prakticky na každé zahradě, louce, podél cest, v rumištích a remízkách. Narozdíl od žluté, která vyhledává spíše stinná místa. Nejčastěji se nachází v úbočích a proláklinách lužních lesů. Sbírají se jednotlivé květy, které se poté suší na stinném místě. Nejlépe rozložené v jedné vrstvě.

Všechny tři druhy mají podobné účinky i stejný obsah látek. Květy obsahují slizy, třísloviny, silice, flavonoidové glykosidy, saponiny, cholin, tyramin, histamin a metylamin. Nať je sice méně účinná, ale navíc obsahuje stopové prvky a minerály.
Působí močopudně, čistí krev, zabraňují krvácení a otokům. Je výborným pomocníkem při průjmových onemocněních, vyrážkách a vředech. Velmi dobře odstraňuje poruchy trávení. Též uklidňuje nervy, proto se přidává do čajů proti nespavosti.
Hluchavka žlutá se používá zejména při chorobách sleziny, močových cest a ledvin.
Pomáhá dokonce i při napojení na umělou ledvinu. Nejúčinnější je směs se svízelem a zlatobýlem. Hluchavka nachová je podle některých zdrojů ještě účinnější, ale k léčbě se používá nejméně. Užívají se ve formě čaje, obkladu nebo sedací koupele.
 

Tip: Pokud je hluchavka Vaším "favoritem" mezi bylinami, tak mrkněte na sem: fler.cz/herbariumCZ! ;)

Lamium Album

Lamium Album

Galeobdolon luteum

Galeobdolon luteum

Lamium purpureum

Lamium purpureum

Čechřice vonná (Myrrhis odorata)

Čechřici mám moc ráda. Uplatní se celá rostlina. Do salátů používám čerstvé mladé listy. Kořen zase přidávám, když vařím brambory a je to vynikající. Semínka a květy jsem zatím nezkoušela, ale mohlo by to být dobré ozvláštnění sladkého jídla a nebo nějakého moučníčku! ;)

Pěstovaná je už od středověku. Lidé ji konzumovali a upravovali jako kořenovou zeleninu. Též ji přidávali dobytku do krmené, aby zvýšili produkci mléka.
V lidovém léčitelství byla účinným lékem proti nadýmání, při zahlenění a kašli. Starším lidem byl doporučován výluh z oddenků, který posilovat organismus.
Listy se používaly jako koření do polévek, kaší a díky sladké anýzové chuti i do sladkých jídel.

Tato vytrvalá bylina dosahuje výšky až 100 cm vysoká. Listy zpočátku tvoří listovou růžici, ale postupně se objevují i na přímé, rýhované, duté lodyze. Od spodní části k vršku stonku se postupně zmenšují. Jsou nepravidelně zubaté, 3 - 4 zpeřené, hojně žilkaté, až 50 cm velké.
Čechřice kvete od května do června, kdy se nad listy objevují nápadné, velké, bílé okolíky. Každý okolík je tvořen 6 - 13 okolíčky.
Plodem jsou 2 cm nažky, které jsou zprvu zelené a poté mění barvu na tmavě hnědou až černou. Celá rostlina je jemně ochlupená.
Původní domovinou této rostliny jsou hory na jihu Evropy. Odtud se pěstováním rozšířila do celé Evropy až na Kavkaz. U nás se pěstovala nejvíce v pohraničí a na severu Čech. Dodnes je její výskyt zejména v těchto oblastech. Ve zbytku republiky jen velmi málo.

Sbírají se listy, květy, kořeny i nezralá semínka. Díky sladké chuti je velmi vhodná jako sladidlo pro diabetiky.
Listy i květy můžeme použít do polévek, salátů a pomazánek. Samotné květy budou krásnou ozdobou moučníků, sladkých jídel a bylinkových limonád.
Kořeny zase můžeme kombinovat s ostatní zeleninou a vařit či používat sirové. K léčebným účelů se hodí celá rostlina.
Léčivka obsahuje třísloviny, vonné silice, pryskyřice, organické kyseliny. Podporuje trávení a chuť k jídlu, posiluje obranyschopnost organismu, čistí krev, zmírňuje kašel a bolesti žaludku.

Sedmikráska chudobka (Bellis perennis)

Kdo by jí neznal...?! Je snad v každém trávníku, ale málokdo jí používá k léčení. Vždycky jí po zimě moc ráda vidím, protože je jednou z prvních bylin,  která kvete. V trávníku jí najdete klidně už v únoru. 
V mé kuchyni se velmi často objevuje v domácím tvarohu s bylinkami, salátech a nebo jako ozdoba na dortech.
Tak drobná a přesto, tak neobyčejná. Pro mě je symbolem nezdolné životní síly a houževnatosti, protože roste prakticky všude a málo co jí zahubí. A proto si zaslouží naši úctu a obdiv. Co myslíte? :)


Lidově: chudobka, kakuška, babička, hladověnka, stokrása a  zapomenutka

Sedmikráska je symbolem čistoty, věrnosti, nevinnosti a skromnosti.  Pro Kelty byla symbolem léta a byla součástí mnoha obřadů a rituálů. Zasvětili jí bohu slunce a světla, jménem Belenus a bohyni Freye. Neobešly se bez ní svátky jako Ostara, Coamhain nebo Herfest.
Antické báje uvádí příběh o luční bohyni Belidis, která se změnila v sedmikrásku, aby unikla milostným nástrahám boha Vermuna. Byla zasvěcena bohyni Venuši.
V Řecku měla podobný význam, proto byla zasvěcena také bohyni lásky - Afroditě.
V křesťanství byla spojována s Panenkou Marii. Legenda pravý, že sedmikráska začala růst ze slz Panny Marie, když utíkala s rodinou do Egypta. 


Vytrvalá bylina dorůstá do výšky 5 - 10 cm. Přízemní růžice tvoří kompaktní trsy, které se velmi snadno množí a rozrůstají.
Drobné listy jsou obkopinatého nebo obvejčitého tvaru, s pilovitým až celokrajným okrajem.
Jednoúborové květy vyrůstají na bezlistých stvolech. Okvětní plátky jsou bílé až narůžovělé barvy a střed je sytě žlutý. 
Je rozšířena od Evropy až po Kavkaz. Roste v každém trávníku, na louce, u potoků a podél cest a plotů. 


Nejlepší pro sběr jsou jarní květy, které mají nejvyšší obsah léčivých látek. Sušíme je rozložené v jedné vrstvě na stinném místě, kde proudí vzduch.
Můžeme použít i čerstvé listy. Bylinka slouží nejen k léčebným účelům a vaření, ale velmi dobře odpuzuje i škůdce, proto se přidává do rostliných jích. Které slouží jako ekologická ochrana ovoce a zeleniny během vegetačního období.


Květy obsahují hořčiny, slizy, silice, flavonoidy, třísloviny, organické kyseliny, saponiny a minerální látky.
Zevně se používá ve formě zábalů a obkladů na zanícená místa a špatně se hojící rány. Pro tyto účinky byla velmi často používána ve válkách při ošetřování vojáků. Též se přidává do koupelí na léčbu vředů.
Vnitřně se užívá ve formě čaje. Usnadňuje vykašlávání, odhleňuje, působí protizánětlivě a močopudně. Podporuje látkovou výměnu jater a kloktáním pomáhá při zánětu dutiny ústní a hrdla. Blahodárně působí i na žlučník, proto ho užíváme při obtížích s tímto orgánem. 


Ps: vyzkoušet jí můžete i v kosmetice. Vyrobte si z ní domácí olejíček, který má zklidňující účinky. Takže se skvěle hodí na ekzémy, vyrážkya na problematickou a citlivou pleť. Voňavý čaj zase provoní vlasy a zatočí s lupy. ;)

Mrkev obecná (Daucus carota)

Občas si připadám jako králík. :D Mrkev prostě miluju! Na podzim si zajedeme k místnímu zelináři a uděláme si zásobu mrkve na celou zimu. Tak 30 kg nám vystáčí na celou zimu. Pěkně do bedýnek, zasypat pilinama a šup s nimi do sklepa! Vydrží skoro až do léta. A březen je doba, kdy začíná její setba. Tak šup nakoupit semínka a nachystat záhony! ;)

Lidově se jí též říkalo: mrkva, mrkvous, karotka, žlutá řepička

Původní planá mrkev byla žluté barvy a pocházela z jižní Asie. Z Afganistánu a Pakistánu se dostala do Indie (10. století) a dále do Evropy (11. - 12. století). V 17. století v Holandsku došlo k vypěstování oranžového druhu, který pěstujeme dodnes.
Už staří Řekové ji používali k léčení zraku a žaludečních problémů. Římané ji hojně používali v kuchyni. Maria Treben jí uvádí jako skvělý lék na cukrovku a onemocnění jater (spolu s další zeleninou - zelí, řepa, brambory).

Mrkev je dvouletá zelenina z čeledi miříkovitých. V prvním roce vytváří přízemní růžici, jemných listů s dužnatým kůlovitým kořenem.
Druhým rokem z listové růžice vyrůstá okoličnaté květenství, bílé barvy. Stonek je rýhovaný a dutý. Plodem není kořen, jak si mnozí myslí, ale béžové dvounažky. Kvete od května do srpna. V přírodě jí běžně nenajdeme, proto je hojně pěstovanou zeleninou.
Vyséváme semínka od března do dubna. Do hlubokých humózních půd, nejčastěji "do hnízd" po pěti semínkách.

Kořen sbíráme průběžně po celé léto až do podzimu. Podle toho, jak postupně dorůstají. Můžeme otrhávat i lístky, které jsou skvělé do pomazánek, polévek nebo z nich můžete připravit skvělé pesto! Sbírají se i semínka, která slouží jako koření. Také se z nich získává éterický olej, který najde uplatnění v aromaterapii.

Mrkev obsahuje především beta - karoten, vitamín A, B, C, D a E, vlákninu, minerální látky - měď, železo, vápník, hořčík, selen, jód, fosfor a kyselinu listovou. Beta - karoten blahodárně působí na zrak, kosti a zuby. Ten se nejlépe rozkládá tepelným opracování s přidáním tuků. Velmi prospěšná je i vylisovaná šťáva z čerstvé mrkve, která celkově povzbuzuje organismus.
Vláknina úpravuje látkovou výměnu a váže na sebe velké množství toxinů. Proto je významnou složkou každého detoxikačního a hubnoucího jídelníčku. Pektin snižuje hladinu cholesterolu a pomáhá zlepšovat paměť. Její použití je opravdu všestranné - na slano nebo na sladko, sirová nebo tepelně upravená.

Popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea)

Tenhle plevel má velmi specifickou vůni a chuť. Proto ho jím jen velmi brzy na jaře, když začíná vyrážet. To je jeho aroma svěží a kořeněné. Postupem času, ale začíná vůni měnit a to mi už moc nevoní ani nechutná... :D Takže doporučuji používat hlavně na jaře. Skvělý je do tvarohové pomazánky s pažitkou.

Lidově: vudra, zádušník, moďátka, popoňka, kondrlík

Homér ho označuje jako vynikající syřidlo pro sýry. Ve středověku byl úznávanou bylinou, která léčila záněty žaludku, ochraňovala před morem a zlými kouzly. Naše prababičky ho kromě léčení, také přidávaly do velikonoční nádivky a vařily z něj "špenát".

Čtverhranná lodyha dorůstá do výšky 15 až 60 cm. Z počátku roste vzpřímeně, ale postupem času polehává. Nese drobné modré květy, podobné hluchavce. Kvete od dubna do května.
Listy jsou drobného ledvinovitého tvaru s vroubkovaným okrajem a dlouhými řapíky. Velmi často se vyskytuje v trávníku, okolo plotů, na loukách a okolo cest.
Sbírá se kvetoucí nať, která se používá čerstvá i sušená jako koření do polévek, omáček a pomazánek. Velmi vhodný je do jarního očistného smootie. Suší se rozložený v jedné vrstvě na stinném, ale vzdušném místě. Nebo uměle s teplotami do 40 °C.

Popenec obsahuje draselné soli, saponiny, hořčiny, cholin, glechomin, třísloviny, silice, pryskyřice a organické kyseliny. V čerstvé nati pak ještě více vitamínu C a provitamínu A.
Díky těmto látkám účinně rozpouští hleny, podporuje látkovou výměnu a chuť k jídlu. Působí močopudně, protizánětlivě, mírně svíravě a hojivě.
Vnitřně se čaj užívá při nachlazení, zánětech žaludku a při detoxikaci jater. Zevně se používá odvar k omývání nebo jako obklad. Zejména na záněty kůže, hnisavé rány nebo na bolavé uši při nachlazení. Kloktáním můžeme vyřešit problémy s dutinou ústní.
Na křečové žíly se osvědčila mast z této byliny. Na bronchitidu je výborný popencový sirup.
 

Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria)

Většina lidí se jí snaží zbavit a vůbec neví, co to je za poklad! Když jí vidím, tak jásám, protože je jednou z nejchutnějších divokých rostlin. Její jemná mrkvová chuť v kombinaci s brambory a vajíčkem vás dostane! :)

Lidové názvy: kerhátek, podágrová bylina nebo kerhák

Aegopodius je odvozeno od řeckého slova aigos - koza a z apodos - noha. Tvar listu totiž připomíná kozí kopýtko. Byla pěstována v klášterních zahradách. Mniši jí používali na léčení dny, proto název podagraria - podagra je starý název pro dnu.

Bylina může dorůstat až do výšky 100 cm. Díky podzemním oddenkům vytváří souvislý porost, který se velmi obtížně hubí. Duté hranaté lodyhy nesou 3četné podlouhle pilovité listy. Na konci května se objevují velké složené okolíky. Jsou složeny s bílých oboupohlavních květů. Bršlici se daří prakticky všude - od rumišť, přes okraje potoků až po zahrady. Nachází se v celé ČR, dále od Velké Británie až po Ural, odtud byla rozšířena i do Severní Ameriky.

Nejčastěji se používají mladé lístky, které sbíráme od března do května, než začne rostlina kvést. Z listů lze připravit salát nebo výborný čaj. Hodí se do polévky nebo je můžeme upravovat podobně jako špenát. Používaly se také jako obklad na bolavé klouby. Sušením ztrácí svou léčivou sílu, proto je používáme spíše čerstvé. Květy se hodí jako ozdoba sladkých jídel a moučníků.

Obsah léčivých látek není moc prozkoumán. Uvádí se, že obsahuje třísloviny, hořčiny, organické kyseliny, silice, tanin, oleje a vitamín C. Působí silně močopudně, podporuje látkovou výměnu, čistí tělo od solí kyseliny močové a chloridu. Čerstvě posekané listy hojí otevřené rány. Čaj je doporučován užívat při dně, revmatismu a při problémech s močovými kaménky. Velmi dobře odkyseluje organismus a celkově povzbuzuje organismus, proto se osvědčil při jarní očistě nebo hubnutí.

Ostropestřec mariánský (Silybum marianum)

Tohle není jen, tak ledajaký bodlák! Je to léčivý bodlák. A jelikož jsou na jaře nejvíce ohroženy játra a žlučník, budou se vám užitečné informace hodit! ;) Já ráda používám semínka do kváskového chleba, a nebo si přidávám ostropestřcový olej do sladkých snídaní. 

Lidově se mu říkalo: bodlák, ostropes a mariánský bodlák

Jeho léčivou sílu využívali již v antice. Díky velkým trnům byl spojován s ukřižováním a trnovou korunou. Odtud je i lidový název "Kristova koruna". Bíle skvrny na listech zase symbolizují mléko Panny Marie. Starořecký lékař Dioskorides používal semeno na léčbu hadího uštknutí. Plinius jeho šťávou léčil žlučník a odvod žluči. Hojně se používal i v 16. století. Zmiňuje se o něm i slavný Mattioli ve svém herbáři. Nejčastěji z nej připravovali tinktury, oleje a likéry, které léčily nejen játra, ale celou dutinu břišní. 

Ostropetřec pochází ze Středomoří. U nás se volně nevyskytuje, ale je možné ho pěstovat na záhonech jako letničku nebo dvouletku. Má rád humózní propustnou půdu a slunné stanoviště.
Dorůstá do výšky až 150 cm, příliš se nevětví a má silný kůlovitý kořen. Listy v přízemní růžici mohou mít až 40 cm na délku. Jsou poseté bílými žlázkami, líc je leský a tmavě zelený. Na okrajích vyrůstají různě velké trny. 
Od června do konce září se objevují nápadné fialovo-růžové úbory. Ve kterých postupně dozrávají malá oválná semínka. 

Semínka sbíráme po odkvětu, když se květy začnou měnit na "chmýří", které je přirostlé k semínku. To odstraníme a semena necháme proschnout.  Uchováváme je celá a před konzumací je rozdrtíme či rozemeleme.
V domácích podmínkách z nich můžeme připravit čaj a nebo je můžeme přidávat do pečených pokrmů. Jako jsou domácí muesli tyčinky nebo kváskový chléb či pečivo.
Je dobré používat v kuchyni i olej, kterým můžeme obohatit salát, smootie nebo ovocnou snídani.   

Tato statná léčivka je nejúčinnějším lékem na poškozená játra. S játry ovšem souvisí i činnost žlučníku. Tyto dva orgány spolu velmi úzce souvisí, proto je vhodný i na jeho léčbu. 
Semena obsahují silymarin, bílkoviny, kyselinu linolovou, nenasycené mastné kyseliny, tyramin a histamin, aminokyseliny, cukry a vitamín E. 
Vyléčením jater vyřešíme spoustu problému jako jsou pigmentové skvrny, ekzémy, lupénku a celkově detoxikujem organizmus. 
Léčí i závažná onemocnění, která jsou způsobená drogovou nebo alkoholovou závislostí. Velmi pomáhá při léčbě rakoviny, žloutenky a nebo při redukci váhy. Nejčastěji se k léčbě používají semena, olej a tinktura. Podrcená semínka 5 minut povaříme ve vodě, necháme zchladnout a popíjíme po douškách 3x denně. 

Tužebník jilmový (Filipendula ulmaria)

Tužebník je dnes už málo známá bylina, ale u nás doma je jednou z nejpoužívanějších. Léčí lidi i zvířata a s přehledem nahradí i antibiotika. Protože kdo má zvířata, tak ví, že jezdit s nimi na veterinu, je někdy o život... :D  

Lidově se mu říkalo: tavola, zimní ořech, lebník, chlapice, lobazník, meduniší

Spolu s mátou vodní a verbenou se tužebník označoval za posvátnou bylinu druidů.  Již Plinius se o něm zmiňuje jako o součásti léčivé masti s kolomazí. Velmi dobře ho znali i Římané. Ti ho zasvětili bohyni Venuši. Keltové ho zase spojovali se svou bohyní Gwenou.

V první polovině 19. století se začal zkoumat a v roce 1899 se z něj vyrobil první Acylpyrin. Některé zdroje uvádí, že ho velmi často používal i věhlasný Priessnitz  k léčbě vztekliny. Z pramenů je jasné, že se nejčastěji používal na tišení bolesti. 

Rostlina může dosahovat výšky až 200 cm. Vzpřímené lodyhy se silně větví a postupně dřevnatí. Nesou 2 - 5 klané lichozpeřené listy, skládající se zjednotlivýchvejčitých pilovitých listů. Líc je tmavězelený a hladký, rub je světlejší barvy a má krátké chloupky. Vykvétá na vrcholku čtverhranné lodyhy. Květ je uspořádán v bohatý okolík, smetanové barvy, který velmi silně až omamně voní. Léčivka vytváří souvislý porost na mokrých loukách a podél potoků. Je rozšířen od Evropy, přes Asii až po Ameriku. U nás ho nelezneme od podhůří až po nížiny, ale typický je pro oblast Krkonoš. Kde se z něj vyráběl nápoj zvaný Chlapice. 

Léčivá je celá rostlina - listy, květy i kořeny. Nejčastěji se trhají květy, které se na stinném místě suší buď zavěšeny, nebo rozloženy v jedné vrstvě. Kvetou průběžně celé léto, ale nejvíce v červnu a červenci. Připravujeme z něj čaj, esenci nebo ho můžeme naložit do oleje. Svou krásnou vůní se skvěle hodí do letní bylinné vody nebo domácího ovocného vína. 

Tužebník obsahuje především kyselinu salicylovou, třísloviny, glykosid gaultherin a spiraein. 

Díky těmto látkám tiší bolest, uvolňuje křeče a čistí krev. Působí mírně močopudně, potopudně a snižuje horečku, proto se nejvíce používá k léčbě chřipky a nachlazení. 
Čaj je účinný pomocník i při artróze, dne, revmatu a leukémii. Jeho užívání se doporučuje i při lupénce, nespavosti a poruchách jater. 
Na očistu krve a uvolnění křečí se nejlépe hodí esence. Skvěle léčí zanícené a špatně se hojící rány. Je vhodný pro citlivou a podrážděnou pleť, kterou ošetřujeme olejíčkem. 

Ps: tuhle léčivku opravdu používám velmi často. Nedostižitelný je především při zánětech a to i v dutině ústní. Dříve mi velmi často hnisaly palce u nohou. V konečném stádiu jsem měla jít na strhnutí obou nehtů a v tom mi moje babička vyprávěla o tužebníku. To bylo poprvé, co jsem o něm slyšela. A ano zachránil mi oba palce. Hned jsem začala pátrat a objevila ho i u nás. Každý rok ho sušíme velké množství, protože víme, že tužebníku je zapotřebí všude! :)