Mišpule obecná (Mespilus germania)

Vždycky se těším na první mrazíky. A víte proč? Protože začíná sklizeň mišpulí! :) Tohle exotické a dnes už vzácné ovoce, vyniká svou delikátní kořeněnou chutí. Nejraději mám pyré s kořením, které plním do lahviček a sterilizuji.

Též se můžete setkat s lidovými názvy jako nišpule, mišpulka nebo nyšpulový strom.

Pravděpodobně je pěstována už 3 000 let. Pochází z Malé Asie odkud se dostala do Evropy. Byla pěstována ve starověkém Řecku a Římě, ve střední Evropě se pěstuje od 12. století. Bohužel jí v 17. a 18. století vytlačily ostatní ovocné dřeviny.

Čeleď Mespilus má pouze dva druhy. Evropskou mišpuli německou a druhou objevenou teprve v roce 1990. Jmenuje se Mespilus canescens a pochází ze Severní Ameriky. Jsou příbuzné s hrušněmi a hlohem.
Mišpule je nízký košatý strom či keř, vysoký 3 - 5 m s plody podobnými jablíčkům.
Malvice s kožovitou slupkou a typickými kališními cípy. Listy jsou oválné, ochlupené, dlouhé až 12 cm. Kvete v květnu nápadně velikými bílými květy.

Sbírají se plody v listopadu, nebo po přejití prvních mrazíků. Po přejití mrazem získá dužnina kašovitou, kořeněnou chuť a lze je konzumovat i syrové.
Nejčastěji se z nich připravuje marmeláda, likéry i víno, ale údajně se dají i sušit jako hrušky.
Dřevo z mišpulí je velmi tvrdé a díky svým vlastnostem bylo používáno při stavbě větrných mlýnů. 

Léčivé látky nebyly nikdy zkoumány, proto se dají potvrdit pouze historickými prameny. Díky vysokému obsahu vlákniny působí jako laxativum - projímadlo.
Preventivně bojuje proti vzniku žlučových kaménků a rakovině tlustého střeva. Spolehlivě si poradí s abscesy v krku a srdečními obtížemi.
Listy mají stahující účinky, proto se přidávají do ústních vod. Plody obsahují vysoký podíl vody, vitamíny C a B2, třísloviny, vlákninu, kyselinu jablečnou a minerály (hořčík, vápník, sodík a draslík.