Kdouloň obecná (Cydonia oblonga)

Neprávem opomíjené ovoce s pronikavou exotickou vůní a sytě žlutou barvou. Naše prababičky jí dávaly do prádla, aby hezky vonělo a odpuzovalo moly. Ale samozřejmě je používaly i v kuchyni - kompoty, křížaly, marmelády, pálenka (známá rakija) a spousta dalších dobrot. Objevme znovu toto krásné a velmi chutné ovoce! :)

Lidově se jí také říkalo hrušná jabloň, zlaté jablko nebo kdule.

Kdouloň je řazena k nejstarším pěstovaným rostlinám. Za její domovinu je označován Írán, Zakavkazí, střední Asie a jih Arabského poloostrova. Odtud se pak rozšířila do Armenie, Persie a malé Asie.

Hojně se pěstovala u krétského města Cydon (=Cydonia). V Řecku byla symbolem lásky, plodnosti a štěstí. Pro Římany byla Venušiným symbolem plodnosti, lásky a štěstí.
Tvořila významnou součást obětin při svatebních obřadech. Ve středověku ji pěstovali v kláštěrních zahradách, poté se rozšířila i do zámeckých zahrad. K léčebným účelům jí používala už známá bylinkářka Hildegarda z Bingenu.
Slavný francouzský matematik a astrolog Nostradamus ji doporučoval konzumovat při obtížích s prokrvením a ke zvýšení životní síly.

Tento nenáročný košatý keř dorůstá výšky až 8 m. Má podobné listy jako jabloň. Květy jsou pětičetné s bílou až lehce růžovou barvou. Kvete pozdě na jaře. Plody mohou mít tvar jablíčka nebo hruštičky. Povrch plodu je silně ojíněn a má zářivou žlutou barvu.

Z rostliny sbíráme plody a semena. Semena sušíme při teplotě okolo 50°C, jinak nám mohou plesnivět. Plody dozrávají na podzim (říjen - listopad). V sirovém stavu jsou tvrdé a nepoživatelné. Konzumovat se dájí až po tepelném opracování. Rostliny nemají téměř žádné škůdce a dobře uskladněné plody vydrží až do jara. 

Léčivá jsou především semena, která se získávají jako vedlejší produkt při zpracování plodů. Obsahují přes 20% slizu, ten příznivě působí na zažívání a jako kloktadlo účinně bojuje při nachlazení horních cest dýchacích. Ze semen připravujeme nejčastěji odvar.
Plody jsou bohaté na vitamíny řady A a C. Sušenými lze vyléčit průjem.

Portugalsky se kdoule řekne marmelo - odtud název marmeláda. Též je přidáván k marockým masitým jídlům - tažin.