Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)

O téhle bylině moderní výzkumy tvrdí, že je životu nebezpečná, ale naši předkové díky ní vyléčili spoustu chorob. Mě pomohl s bradavice a očními problémy, ale upozorňuji vás, že samoléčení touto rostlinou může to být nebezpečné! V současné době je vnitřní užívání zakázáno a vnější pouze pod dohledem lékaře!

Lidové názvy: žlutokrev, barvička, psí mléko, celadon, celoděj, krvavec.

Vlaštovičník se k nám dostal ze Středozemí v době středověku. Název této byliny je odvozen od řeckého slova chelidon - vlaštovka. Protože kvete přesně ve stejnou dobu, kdy přilétají a odlétají vlaštovky. Říkalo se o něm, že obsahuje energie všech 4 živlů - vody, ohně, kovu a dřeva. Proto byl součástí mnoha rituálů a tajnou přísadou kamene mudrců.

Tato statná rostlina může dosahovat výšky až 80 cm. Množí se pomocí podzemních oddenků. Listy jsou vejčitého tvaru, střídavě přisedají ke stonku, okraje jsou vroubkované a řídce ojíněné. Žluté květy vyrůstají na dlouhých stopkách, uspořádaných do okolíků. Po utržení roní žluté hořké mléko. Roste na půdách s vysokým obsahem dusíku. Nejčastěji ho můžete spatřit v blízkosti akátů.

Sbírá se nať před květem během vegetace. A kořen, který se vykopává na podzim. Suší se, nakládá do lihu či vína, vyrábí se z něj mast a nebo můžeme použít čerstvou šťávu.

Vlaštovičník obsahuje 20 alkaloidů (hlavně chelidonin), organické kyseliny, karoteny, flavonoidy a silice. Celá rostlina je toxická! Samoléčba touto rostlinou se nedoporučuje. Užívání vnitřně je zakázáné! Nejčastěji se užívá extrakt nebo čistě izolované látky. V lidovém léčitelství se vlaštovičníkem léčily bradavice, ekzémy, vředy, otevřené rány, lupénka a hemoroidy. Též pomáhal při nejrůznějších onemocnění jater, očí a krve.