Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus)

Lichořeřišnice je prostě krásná rostlina. Dorty ozdobené jejími květy doslova hltám očima. <3 Každý rok jí vysévám, ale naším slepičkám chutná tolik, že na nás už se prostě nedostane... :D
Letos to bylo o něco lepší a tak mi mohla stát modelem pro nový linoryt.
Taky jsem s ní ozdobila cuketové pickles a z listů si vyrobila úplně famózní pesto! K léčení jsem jí zatím nepoužila, ale to napravím příští rok... 

Lichořeřišnice je původem z Jižní Ameriky. Znali ji už Indiáni a spolu s echinaceou byla jednou z nejpoužívanějších. Nejčastěji léčila infikované rány. 
Do Evropy přišla až v 16. století s konquistadory. Zde jí nejvíce uplatňovali při dýchacích problémech a chronických onemocnění močových cest.
Znal ji i Mattioli, který byl osobním lékařem Rudolfa II.  Pro naše předky byla symbolem odvahy, síly, čistoty a rozhodnosti. 

Je to plazivá nebo pnoucí bylina s okrouhlými listy připomínající bitevní štíty. Čepel je lysá se skeletovitou žilnatinou. Květy jsou 5četné až 7 cm široké.
Kališní lístky mají zářivě oranžovou až ohnivě rudou barvu. Kvete od června do září. Plodem je trojpouzdrá tobolka. U nás se pěstuje jako letnička ze semínka. Při opakovaných výsevech může zplaňovat. 
Sbíráme listy, květy, i tobolky. Lze jí suši, i když častěji se používá čerstvá. Nákládá se do alkoholu, vaří se z ní čaj. Využit ji můžeme i v kuchyni na zdobení salátů, moučníků, do polévky či pomazánek. Zelené tobolky se nakládají podobně jako kapary. 

Léčivá je celá rostlina. Má vysoký obsah vitamínu C, silic, éterických olejů a draslíku. Působí silně protizánětlivě a antibioticky. Ničí bakterie, viry, plísně a další choroboplodné zárodky.
Je nedostižitelným pomocníkem při nachlazení, zánětu průdušek, onemocnění plic a močového měchýře. Skvěle pečuje o slabé, vypadávajíci vlasy. Zatočí i s mastnotou a lupy. Čerstvě rozemnuté listy hojí zanícené rány. 

lichorerisnice-vetsi-semeno.jpg